Už jako malá holka jsem si moc přála psa. Prvního pejska, křížence teriéra, jsem dostala za vysvědčení. Nikdy nezapomenu, jak jsme si ho vybrali v Pražském útulku v Tróji a odvezli domů. Denny nám dělal společnost necelých dvanáct let, bohužel v únoru roku 2003 jsme ho museli dát uspat. Nedokázala jsem si představit nemít psa, tak jsem hned začala shánět štěně. Vždycky jsem toužila po fence Zlatého retrívra, tak ve volbě plemene a pohlaví štěňátka jsem měla jasno. Byla jsem nezkušená a vůbec jsem se neorientovala v tom, jak vybrat dobrého pejska, na co si dát pozor, prostě jsem hledala a našla kontakt na pana Tichého z chovatelské stanice Sv. Huberta a fenku si zamluvila. V květnu jsem se na štěňátko jela podívat a 21. června jsem si pro ní jela a stala se členkou naší rodiny. 

Sannynka byla naprosto úžasné štěně, žádné problémy s ní nebyly, velice rychle se naučila základním zvyklostem slušně vychovaného štěňátka. První společné týdny jme si užívaly na chalupě na Orlické přehradě, pak přišlo na řadu i zvykání si na město. Vším jsme společne proplouvaly bez problémů. Když Sannynce byly asi 4 měsíce a měla za sebou všechna očkování jsem začala hledat nějaký cvičák, aby z mého retrívra byla slušně vychovaná a poslušná fenka a ne nějaký nezvladatelný pes. I v tomto směru se na nás usmálo veliké štěstí, objevily jsme Pražský výcvik retrieverů a pod vedením Jindry Hermannové a Evy Píchové jsme se obě začaly učit jedna druhou. Původně jsem, asi jako všichni, chtěla pejska jen pro radost a jako společníka. Jak Sannynka rostla do krásného psa, zatoužila jsem okusit i jiná úskalí, a to výstavy a zkoušky. Přihlásily jsme se na Klubové výstavy a Speciální výstavy, zkusily základní zkoušky později i zkoušky lovecké upptřebitelnosti.

Mezinárodně chráněný název chovatelské stanice Z Letenské Studánky mi byl přiznán v lednu roku 2005 pod registračním číslem 1284/04.